Sebeléčení

Meir Schneider se narodil slepý. Jako malé dítě podstoupil řadu bolestivých operací, po kterých byl schopen rozlišit pouze světlo a tmu a byl lékaři prohlášen za nevyléčitelného slepce. On sám přesto zůstal přesvědčen, že jeho handicap není trvalý. Když mu bylo sedmnáct, začal na sobě Meir pracovat pod vedením dvou učitelů, kteří mu ukázali cvičení a techniky, jež mu pomohly navrátit zrak. Během čtyř let se jeho zrak pozoruhodně zlepšil. Poté Meir začal využívat těchto svých poznatků k rozvoji zcela nových terapeutických cvičení - kombinace pohybů, dýchání a mentální imaginace - pomocí kterých se uzdravilo mnoho lidí i z "nevyléčitelných" nemocí. Meirův vlastní pokrok je v této knize popisován souběžně s příběhy lidí, se kterými pracoval. Jak líčí svoji práci s obrnou, očními problémy, roztroušenou sklerózou a poruchami páteře, nevypráví ani tak zázračné příběhy o vyléčení, jako spíš léčebný a uzdravující proces každého jedince.