Továrna na Absolutno

Karel Čapek Továrna na Absolutno PŘEDMLUVA Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat už k prvnímu vydaní; neučinil jsem to jednak asi v návalu lenosti, na který se už nepamatuji; jednak z fatalismu; myslím totiž, že předmluvou se už nedá nic napravit. Když pak kniha vyšla, dočetl jsem se o ní různých za¬sloužených výtek: že prý se nevyrovná Balzakovu Hledání Absolutna, že se končí nedůstojným požíváním jitrnic, a hlavně že to není žádný pravý román. Tím jsem byl trefen přímo na hlavičku jako hřebík. Doznávám, že to není vůbec žádný román. Rád bych nyní na svou omluvu řekl, za jakých okolností se tato knížka nestala románem. Jednoho jarního dne o čtyřech hodinách odpoledne jsem dopsal R.U.R; načež jsem s úlevou odhodil péro a šel se projít na Nebozízek. Nejprve mi bylo pěkně vol no, že jsem se zbavil dřiny; z toho se vyvinul jakýsi pocit prázdnoty a posléze jsem shledal, že se nesnesitelně nu¬dím. I řekl jsem si, že mám den beztoho zkažený a že te¬dy půjdu raději domů a napíši do novin fejeton. Takové odhodlání člověk obyčejně činí; nemaje ponětí; o čem vlastně bude psát; tu tedy jistou dobu chodí po pokoji, píská si nějakou písničku, které se nemůže zbavit, nebo chytá mouchy; pak si na něco vzpomene a začne psát.