U konce s dechem

Emma Thomasová se skrývá. Před vším a před všemi… ale nejvíc před.sama sebou. Utekla ze svého života, z Weslynu, od Sary, od Evana.Žije vlastní verzi univerzitního života - neustále se učí a baví se.pouze se svými čtyřmi spolubydlícími, ven téměř nevychází.Ale přijde Nový rok a s ním i nové zážitky. Emma velmi brzy zjistí,.že se navždy skrývat nemůže. Její minulost ji vždy dožene a její.tajemství pomalu vyplouvají na povrch. Čekají ji velké změny - noví.muži, nové zkušenosti, ale i krutý návrat do Weslynu.Emma zjistí, že upřímnost muže zranit víc než lež a pravda ji může.připravit i o lásku.Závěrečný díl série Dech budete s napětím a zatajených dechem číst.až do poslední strany.Ukázka z textuDo malého koše, který jsem si.přinesla z koupelny, jsem vyhodila obálku. Probírala jsem se.poštou, kterou mi před odjezdem předala Anna. Potřebovala jsem.místo v tašce, kam jsem si balila šaty na dva dny. "Kolik kreditek.člověk vůbec potřebuje?" povzdechla jsem si, vytáhla další obálku a.chystala se ji poslat do koše za tou první. Pak jsem si všimla.rukopisu. Normálně bych dopis od ní vyhodila stejně jako ty.předchozí. Ale teď jsem nemohla. Teď ne.Vytáhla jsem složený bílý list a rozložila ho. Srdce mi sevřela.úzkost. Zprudka jsem vydechla, ale znovu se nadechnout jsem už.nedokázala.Zaklepal jsem na vchodové dveře a čekal. Emma.neodpovídala. Znovu jsem zaklepal a znovu jsem nedostal odpověď.Rozhlédl jsem se po prázdné příjezdové cestě. Pak jsem vzal za.kliku a zkusil otevřít dveře. Nebylo zamčeno. Na chvilku jsem.zaváhal, ale pak jsem otevřel."Emmo?" zavolal jsem a opatrně, abych ji nevylekal, jsem vešel.dovnitř. "Emmo?" Ticho.Zavřel jsem dveře a pokračoval do obývacího pokoje. Nakukoval jsem.přes sklo, ale nebyla tam. Vykročil jsem směrem k ložnici, když.jsem uviděl její chodidla na okraji postele."Hej, Emmo!" zavolal jsem na ni, když jsem přišel blíž. "Sara.říkala…".Když jsem ji uviděl, zmlkl jsem. Musel jsem se chytit obrubně.dveří, abych neztratil rovnováhu. "Emmo, co se stalo?".Celé její tělo se třáslo. Oči měla zakalené a slepě zírala na.papír, který svírala v rukou. Ústa měla trochu našpulená a.nepravidelně dýchala. Hrudník se jí křečovitě zdvíhal."Emmo?" řekl jsem a pokusil se k ní dostat. Brada se jí chvěla a.bezhlesně pohybovala rty. "Ukaž." Vzal jsem jí z ruky papír. Rychle.se na mě podívala a já se celý otřásl při pohledu na bolest, která.se v nich skrývala. Nevydala ani hlásku. Z nehybných očí jí stékaly.slzy. Vypadala, jako by se topila.Podíval jsem se na papír a hned, jak jsem uviděl první slovo.napsané spěšným rukopisem – "Emily", zaťal jsem zuby. Pohlédl jsem.zpátky na Emmu. Ustrnula ve své bolesti.Emily,.možná si nakonec tenhle dopis přečteš.Teď se konečně dozvíš, cos mi udělala. Ano, to ty jsi mi to.způsobila. Už jsem nedokázala dál snášet tu bolest. Bolest ze.samoty. Bolest způsobenou tvým nezájmem. Bolest způsobenou tím, že.mě nemá ráda moje jediná dcera. Bolest ze ztráty jediné osoby,.která mě kdy skutečně milovala a kterou jsem ztratila kvůli tobě.Tu lásku jsi zničila v den, kdy ses narodila.Nikdy ses neměla narodit. Lidem, se kterými ses v životě setkala,.jsi přinesla jenom bolest. I těm dvěma nevinným malým dětem, které.tě chtěly mít rády. Vidíš, co jsi zač? Jak se na sebe vůbec můžeš.dívat do zrcadla, když víš, kolik zla jsi způsobila?Zabila jsi mě těmi chladnými, nenávistnými slovy, která jsi mi.řekla. Zabila jsi mě každým dopisem, který jsem ti poslala a na.který jsi nikdy neodpověděla. Jak můžeš být tak chladná a.nenávistná k vlastní matce? Tolik jsem ti toho dala, a tobě je to.úplně jedno. Teď s tím budeš muset žít celý život, celý život budeš.žít s vědomím, že jsi mě připravila o ten můj.Tvoje milující.matkaZvedl se mi žaludek. "Ne," řekl jsem naléhavě. "Emmo, tohle.ne!" Nevěřícně jsem zavrtěl hlavou.Posadil jsem se vedle Emmy, ale ona pořád neodpověděla. Ruce i nohy.se jí třásly a zuby drkotaly.