Osudový omyl André Maginota

Sláva a pád Maginotovy linie je nejen název zejména v určitých kruzích velmi dobře známé knížky, kterou napsal po válce pronásledovaný kolaborant generál Libor Vítěz v roce 1941, ale zároveň lakonické shrnutí reality ošidného a zničujícího snu o tomto pevnostním systému vůbec. Z ideového a politického hlediska by bylo snadné smysl tohoto titulu bagatelizovat, ne-li jej rovnou odmítnout, kdyby ovšem z hlediska vojenského profesionála neuvádět celou dlouhou řadu jeho konkrétních naprosto nezpochybnitelných zdůvodnění - jistěže včetně přesných náčrtků, mapek, dat a čísel. Podobně je tomu ostatně dnes s dalšími ignorovanými dobovými spisy z pera českých aktivistických novinářů a jistě také jejich dalších evropských souputníků, zejména říšskoněmeckých. Kniha na podkladě mnoha unikátních materiálů dokazuje, že povídání o Němcích, kteří v roce 1940 tuto linii obešli, je pouhá zbožná lež, protože Maginotova linie byla regulérně proražena čelně, dokonce na deseti místech.