Naši furianti

Zazní-li jméno Ladislav Stroupežnický, každému, kdo poprvé vdechl český vzduch a kdo vyrostl v českých zemích, se samozřejmě zároveň vybaví i název jeho nejpopulárnější hry.Takové splývání jména autora s některým jeho dílem takřka v jediný pojem, a dokonce v povědomí mnoha generací, potkává v české kulturní historii jen vrcholné a svou podstatou národní projevy uměleckého mistrovství.Naši furianti Ladislava Stroupežnického žijí na českém divadle již devátou desítku let. Význam hry se proměňoval a posouval. Ale její obliba byla a je trvalá. Stala se skutečným lidovým vlastnictvím a z jeviště Národního divadla pronikla do všech koutů naší vlasti.Premiéra Našich furiantů se konala v Národním divadle 3. května 1887.Byla mezníkem v díle Ladislava Stroupežnického i v dějinách českého divadla.-----------------------------------------------------------Na stereofonní nahrávce, kterou dostáváte do rukou, je vlastně v podstatných rysech zachycena poslední inscenace Našich furiantů v Národním divadle z roku 1970. Jenom v postavě dědečka Petra Dubského.se liší gramofonová nahrávka od divadelního obsazení. Národní umělec Stanislav Neumann dal přednost svému staršímu předchůdci národnímu umělci Františku Smolíkovi.Bohužel právě natáčení tohoto souboru desek v červnu 1971 bylo posledním hereckým vystoupením velkého českého umělce.-----------------------------------------------------------------------------Zhruba dvě hodiny stereofonního záznamu je na první pohled příliš mnoho pro roztěkanou pozornost lidí, na které působí v moderní civilizaci stále více odstředivých vlivů. Možná ovšem, že právě v ustavičném spěchu a prudkém denním rytmu zatoužíte po spočinutí, po očistné lázni pravdy a krásy uměleckého díla, po novém nabytí víry v základní hodnoty života. Pak stačí.zaposlouchat se do Našich furiantů Ladislava Stroupežnického. Budete odměněni.Jiří Lexa.