Sony VF-49CPAM

K čemu slouží Vedle UV a ochranných filtrů je polarizační filtr nejčastěji používaným filtrem v oblasti digitální i analogové fotografii. Nejrozšířenější poučkou o tomto filtru je, že je vhodný pro odstranění odlesků na nekovovém povrchu (například z vodní vodní hladiny, tabule skla či mastné pleti modelky). Jeho použití se však neomezuje pouze na odlesky, i když je v tomto směru nenahraditelný, ale snadno ztmaví oblohu, vytáhne mraky a v barevné fotografii oživí barvy a omezí vliv atmosferického oparu. V praxi je možné jej používat s mnoha dalšími filtry. Jak funguje? Filtr je vyroben z takového materiálu, který propouští polarizované světlo s kmitající elektrickou složkou pouze v určitém směru a jiných směrech jej nepropustí. Tím dochází k úbytku světla (v hodnotě cca 1,5 – 3 EV), které skrze filtr projde. Ve fotografické praxi se polarizační filtry dělí na dva druhy – cirkulární a lineární. V obou případech dochází k totožnému účinku - filtraci polarizovaného světla, jen s tím rozdílem, že v případě lineárních filtrů dochází ke zmatení expozimetru a senzoru automatického zaostřovacího systému. Tento nedostatek je u cirkulačních filtrů napraven, a proto je vhodnější je používat s autofokusovými a digitálními fotoaparáty. Používá se tak, že se předním členem pootáčí až do té chvíle, kdy nastane požadovaný efekt – odstranění či potlačení reflexů, případně zvýraznění oblak na obloze.                 Jak se používá Pro dosažení maximálního efektu polarizačního filtru je nutné otáčet jeho obrubou a současně pozorovat účinek v hledáčku nebo na displeji digitálního fotoaparátu. Je také nutné brát v úvahu, že při natočení fotoaparátu, případně předního členu objektivu je také nutné natočit i filtr.  .