Šťastná hvězda

Šťastná hvězda je posledním velkým historickým románem světoznámého finského spisovatele Miky Waltariho, který si čtenáři dosud nemohli přečíst česky. Šťastná hvězda navazuje na román Krvavá lázeň. Hrdinové Mikael a Anžto se ocitají v islámském světě, ba dokonce v samém jeho středu - velká část knihy se odehrává v harému a na dvoře osmanského sultána Sulejmana Nádherného. Mikael je zpočátku exotickým islámským světem okouzlen, obdivuje náboženskou toleranci Osmanské říše, to, že si jsou všichni rovni a každý může dosáhnout i toho nejvyššího postavení. Postupně se mu však otvírají oči a on vidí, že všichni jsou si sice rovni, ale všichni jsou otroky, každý si může svobodně vybrat, zda přijme islám a nasadí si na hlavu turban, nebo zda o hlavu raději přijde, a častěji než pocty a vysoké hodnosti na lidi čeká náhlá smrt z rukou němých otroků. Mikael se stává zbraní v boji, který mezi sebou vedou dva sultánovi nejbližší: oddaný velkovezír Ibrahim a milovaná favoritka Roxolana. Víc než o harémové intriky, tajné vášně a obludné neřesti však jde o Sulejmanovy světovládné plány - má podrobit moci islámu celý svět, nebo má obrátit svého hřebce k Východu a křesťanský Západ ponechat císaři Karlovi V.? Waltari na několika místech v románu říká, že Bohu na nebesích je úplně jedno, jestli se k němu lidé modlí v kostele, mešitě, synagoze nebo ve svém srdci, a žádné z náboženství nenadřazuje ani nezatracuje, zato velmi důrazně zavrhuje totalitní ideologie, pro něž jsou lidé jen částečky v mocenské hře, "tkalci nezměrného koberce". Je přitom jedno, zda je tou totalitní ideologií islám, velmocenská politika Osmanské říše, podivné učení tajného bratrstva geomailerů jako v románu, nebo fašismus či komunismus, které neblaze poznamenaly svět v době, kdy Waltari Šťastnou hvězdu psal, v druhé polovině čtyřicátých let dvacátého století.