Hitlerova soukromá knihovna

Rybackova studie je ojedinělou psychologickou sondou do jednoho z formativních zdrojů Hitlerovy osobnosti – do literatury, jakou si nejvíce cenil, jaká na něho obzvlášť působila a jaká ho utvrzovala v jeho postojích. Hitler si byl vědom svého nedostatečného vzdělání a snažil se tuto mezeru vyplnit četbou. Knihy mu však sloužily nejen jako zdroj poznatků, nýbrž i jako zdroj inspirace. Kompenzovaly jeho intelektuální nejistoty a živily jeho fanatickou ctižádostivost. Podle jeho vlastního tvrzení i vzpomínek očitých svědků přečetl za noc jednu knihu, někdy i víc. Stovky těchto knih, pocházejících z jeho soukromé knihovny a opatřených vlastnoručními poznámkami a značkami, byly po válce dopraveny do Spojených států a před časem objeveny v Knihovně Kongresu. Která konkrétní díla a čím ho upoutala, je zčásti patrno i z jeho výroků. Ryback ve svém výzkumu například zjišťuje Hitlerův obdiv k nejproblematičtějším tezím Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera (následně zneužitým pro účely nacistického hnutí), k antisemitským názorům Henryho Forda, k militaristickému odkazu Fridricha Velikého, jímž se až do konce druhé světové války inspiroval Hitlerův zhoubný fanatismus, atd. Timothy W. Ryback je mj. autorem knihy The Last Survivor: Legacies of Dachau, kterou list New York Times ocenil jako nejvýznačnější knižní titul roku 1999. Publikoval v periodikách The Atlantic Monthly, The New Yorker, The Wall Street Journal a The New York Times. Je spoluzakladatelem a spoluředitelem Ústavu pro historickou spravedlnost a usmíření. Žije v Paříži.