Boží hora

Boží hora (Montedidio) byla v Itálii publikována poprvé roku 2001 a od té doby měla řadu reedic. Ve Francii za ni v roce 2002 autor získal cenu Femina étranger a v Itálii byl právě v první dekádě jednadvacátého století označen věhlasným italským literárním kritikem za "autora desetiletí". Útlý text knížky je psán jako deník třináctiletého chlapce žijícího v chudé neapolské čtvrti zvané Montedidio, jejíž jméno odkazuje na biblickou Boží horu. Vlastně sama tato čtvrť se svými uličkami, figurkami a každodenním životem v poválečných letech je svým způsobem protagonistou celého románu. Chlapec, který je v svých třinácti letech poslán do učení k truhláři, se setkává se starým židovským ševcem a zároveň mudrcem, pocházejícím odkudsi z východní Evropy, přeživším holocaust, který se chtěl po válce dostat do Palestiny, ale na své pouti skončil v Neapoli; poznává praktiky lásky se stejně mladičkou, ale mnohem zkušenější dívkou ze sousedství. Kniha skvěle zachycuje atmosféru doby a prostředí pohledem chlapce, který se velmi rychle seznamuje s realitou dospělých. Boží hora bývá také označována jako fotografie už zmizelé Neapole.