Číslo do nebe

Číslo do nebe je pokračováním Krausových dřívějších povídkových sbírek To na tobě doschne a Prosím tě, neblázni! Autor sice tvrdí, že tato sbírka nemá s předešlými nic společného, ale to není docela pravda. Zalidňují ji přece tytéž postavy jako předtím, autorova rodina. Pravda, jeho sourozenci, kteří na sebe v dřívějších vyprávěních strhují podstatnou část děje, vystupují v Čísle do nebe jen sporadicky, jenom přihrávají, kdežto hlavními osobami jsou tu jeho rodiče. Je to však stejné milieu, jen zdánlivě spořádaně měšťanské, ve skutečnosti bláznivé, nepravděpodobné, v nejnormálnějším okamžiku překvapivé, až absurdní. Novým aktérem, kterého Ivan Kraus v minulých přehršlích povídek nepustil záměrně ke slovu, se tu stává politika, přesněji řečeno historické katastrofy, které v posledních padesáti letech navštívily Československo: nacistická okupace, tragické změny po únoru 1948, invaze jednotek Varšavského paktu. Ale nebyl by to humorista Ivan Kraus, kdyby i tyto nepřízně doby neodlehčil, kdyby se jim nevysmál. Nelká, nespílá, ani jednou nezafňukne. A přece to monstrózní násilí ideologií vycítí čtenář naprosto zřetelně. Tu a tam se mihne melancholie, nakrátko se rozezvučí nostalgie, ale hned přejde do typicky krausovské reakce, jejímž nositelem je neobyčejná povaha rodinných údů. V tom, dá se říci, spočívá veliké Krausovo umění, které se projevuje v jiné dimenzi a plné síle až v této sbírce; vykřísne i z nejzoufalejší situace blahodárnou jiskřičku suchého a proto tak osvěživého humoru, v české literatuře nevídaného. Nenormalitu historie zabíjí lidskou bláznivostí. Právě tento kontrast činí z Čísla do nebe nevšední čtenářský zážitek, ojedinělý i ve světové humoristické literatuře.