Půjdu do pekla spokojen

Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných hitlerovským Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Nazval-li Dušan Hamšík Adolfa Hitlera "géniem průměrnosti" pak Eichmann je "géniem nicotnosti". Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel rozkazů. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý, chvástal se, že i do pekla půjde spokojen, ale o pár let později, před soudem a na dohled od šibenice, sdělí světu, že vlastně ani není antisemitou, věří v Boha a nikdy se nechtěl věnovat zabíjení. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.