Vzpomínky antihrdiny

Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku zachycují dobu osmdesátých let, kdy na samém vrcholu experimentálního divadelnictví stálo brněnské Divadlo na provázku a později také HaDivadlo. O jejich minulosti a fenomenálním významu vyšlo již mnoho publikací. Jaroslav Tuček přidává pohled obdivovatele a obhájce těchto divadel, který ovšem v roli dosazeného šéfa vyvolával podezřívavost i nevoli na obou stranách. Po dlouhých deset let ho jak "podřízení" umělci, tak později i "nadřízení" ideologové vnímali ze svých protikladných pozic podobně ? jako nutné zlo. Snad proto je Tučkova role dodnes pociťována rozporuplně a chybí ochota přiznat mu také zásluhy. Vzpomínky končí rokem 1991, kdy Jaroslav Tuček již rozmáchle působil v jamáckém Studiu Marta. Vyprávění je nabité paradoxy, což souvisí jak s časem zlomových proměn a výbojnou aktivitou obou divadel, tak s pozorovacím talentem autora z pomezí dvou nepřátelských světů. Nad všemi postavami vyniká "největší z Provázků", režisér Peter Scherhaufer. Přidávají se vzpomínky na osobnosti dalších generací, jež v Brně vytvářely divadelní kulturu, a také na ty, kteří patřili ke strážcům režimu. Kniha, v níž nechybí sebeironie a humor, je nabita příběhy, portréty, cestopisnými postřehy i bohatou faktografií a oplývá živým, leckdy peprným jazykem. Vzpomínky antihrdiny nabízejí možná kontroverzní, ale určitě originální výpověď o tom, jak to vlastně tenkrát bylo….