Petru Fideliovi

Čtenáři Fideliových esejů se nabízí otevřené a inspirativní dílo, s nímž lze souznít i polemizovat, nelze je však pro jeho obecnou důsažnost, sahající mimo oblast textové analýzy, jednoduše obejít (podobně jako nelze opomíjet činnost celého okruhu autorů Kritického sborníku). Lucie Malá a Tereza Šnellerová.Z Palkovy práce redakční, literární a kritické se ozývá cosi starobyle a řemeslně poctivého v nejlepší řekněme šaldovské tradici, v níž kritika vstupuje do veřejného prostoru jako jeho autonomní a nezastupitelný konstitutivní prvek. Tomáš Hermann.Řeč komunistické moci Petra Fidelia byla nejen brilantní analýzou fungování jazyka v konkrétních podmínkách takzvané normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale - třebaže nepřímo - připomínala také fakt, že slovy lze rovněž konat. To, díky čemu se o světě dorozumíváme, přehlížíme: média ukazují, sdělují, zaznamenávají a přesvědčují, aniž na sebe upozorňují. Není dokonce vyloučeno, že dnes právě tento fakt vede k naší bezmezné důvěře v média, k pocitu, že ve věku elektronických informačních technologií máme konečně bezprostřední (přímý, protože okamžitý) vztah k realitě. A zde je pak možné na Fidelia navazovat. Miroslav Petříček.Jazykovědci sice často mluví o jazyce jako o nástroji lidské komunikace, ale v jejich pojetí je to nástroj, který ovládá víc nás než my jej. Kde je možné tváří v tvář takovýmto silám najít v řeči lidské záměry a lidskou svobodu? Dominik Lukeš Petr.Fidelius vypracoval analýzu jazyka komunistické moci a významně přispěl k pochopení, že každý politický systém má svůj vlastní politický jazyk, který buď něco osvětluje, ozřejmuje, nebo zakrývá a vytváří falešné zdání. Tehdy jsem zastával názor, že tuto druhou funkci plní hlavně jazyk totalitních režimů, a netušil jsem, že i liberální demokracie se může shodou okolností ocitnout v situaci, v níž jí už nepůjde o pravdu a sdílené hodnoty, ale zastírání nepříjemných problémů a předstírání jejich řešení. Rudolf Kučera.Kdybychom se chtěli pokusit o jakousi aktualizaci Platonovy teorie řeči, mohli bychom ji porovnat s pojetím pravdy, které v eseji nazvaném "Postmoderní filosof na českém tržišti" představil Petr Fidelius v rámci své kritické reakce na publikace Václava Bělohradského. Srovnáme-li tuto analýzu s výše načrtnutým pojetím řeči u Platona, narazíme jak na styčné body, tak na určitý rozdíl. Filip Karfík.Proto má trvání vždy směr, má smysl, jenž je - jako každý smysl - dán tím, že obsahuje možnost jiného, že se může změnit. Pavel Kouba.Nikdy jsem nikoho neviděl přistupovat tak odpovědně a pečlivě k redigovanému textu jako Karla Palka v případě studie Růženy Grebeníčkové. Jan Šulc.Když jsme pracovali v jedné kotelně, měl jsem možnost vyslechnout několik Karlových přednášek o Vilému Mathesiovi a jeho úvahách o aktuálním členění větném. Martin Palouš.Pavel Brázda mi tehdy věcně vysvětlil, že se tu v topení střídá s Karlem Palkem, který rád hraje ragtimy a zabývá se různými projevy totalitního myšlení. Ivan Matoušek.My víme, že každý život je obvykle nevyčerpatelný, ty vyčerpané pak do televize nezveme, i když právě ty by byly zajímavé, protože by nám ukázaly, že život u soudu, v interview, u zkoušky je život řízený, stylizovaný. Petr Rezek.Karel Palek není či nebyl jen esejista, filolog, lingvista, editor, redaktor, kritik, překladatel, vysokoškolský učitel, byl také divadelní režisér. Karel Šprunk.Z těchto odhadů vyplývá snad o něco přesnější vymezení olbřímího vkladu Palkova. Michael Špirit.