K majáku

Román Virginie Woolfové K majáku vyšel poprvé roku 1927 v nákladu tří tisíc výtisků a stal se okamžitým úspěchem. Od té doby byl vydáván opakovaně a zařadil se mezi nejlepší anglicky psané romány 20. století. Jedná se o dílo obsahující nejvíc autobiografických prvků. Woolfová se v něm pokusila vyrovnat se vztahem k rodičům a nastínit i jejich vzájemný vztah, přičemž děj zasadila na ostrov Skye v souostroví Hebridy, který odráží podobné místo u moře (St Ives v Cornwallu), kam jako rodina kdysi jezdili na prázdniny. Je to také kniha zabývající se různými fázemi dětství a mládí, a hlavně problémy spojenými s tvůrčí prací a možností či nemožností poznání lidí i světa kolem nás. Po románech Jákobův pokoj (1922) a Paní Dallowayová (1925), v nichž postupně rozvíjela novátorskou metodu proudu vědomí, ji právě zde uplatnila naplno a zařadila se tak mezi přední modernisty. Děj románu se odehrává ve dvou dnech, mezi kterými je přeryv deseti let. První a třetí část tak převážně v myšlenkách postav – pana Ramsayho, paní Ramsayové, Lily Briscoové, Charlese Tansleyho, Williama Bankese, ale i dětí – Jamese, Cam a dalších – rozehrává rodinné drama plánované cesty k majáku, které nepřímo postihuje jejich charaktery, smýšlení, naděje i zklamání. Ve střední části autorka poněkud odlišným způsobem zachytí deset roků, které mezitím uplynuly, a nesmírně poetickým jazykem vylíčí nejen úpadek opuštěného domu a jeho okolí, ale i rodinné a společenské tragédie, k nimž mezitím došlo.