Sociální pedagogika

Anotace: Sociální pedagogika je disciplína, studijní obor i předmět individuálního zájmu, jenž se stal v současné době velmi frekventovaným. Přinášíme vám proto ucelenější přehled problematiky, která je předmětem zájmu sociální pedagogiky a pokoušíme se tak o komplexní pohled na minulost i současnost tohoto oboru. Kniha se zaměřuje zejména na oblasti, jako je vliv prostředí a výchovy, sleduje dále rozmanitost výchovných vlivů jednotlivých sociálních prostředí a koncentruje se na některé činnosti, v nichž se realizuje sociálně pedagogická praxe. Důraz sociální pedagogiky na otázky výchovného vlivu sociálního prostředí vám umožní porozumět problémům současné rodiny, školy a vlivu vrstevníků na děti a mládež. Autor v přehledové publikaci nezapomněl ani na témata negativních sociálních vlivů a na sociální prevenci. Z obsahu: Úvodem 1. Historické kořeny sociální pedagogiky 1.1. Myšlenky o výchově a společnosti v odkazu antického myšlení 1.1.1. Výchova a společnost v názorech řeckých a římských myslitelů 1.1.2. Péče a starost o druhé v antické kultuře 1.2 Sociálně pedagogické myšlení ve středověku 1.2.1 Středověké uspořádání společnosti a křesťanský ideál člověka 1.2.2 Praktická pomoc bližnímu ve středověké společnosti 1.3 Raněnovověké názory na výchovu a společnost a jejich sociálně pedagogické souvislosti 1.3.1 Sociálně pedagogické myšlení raného novověku 1.3.2 Humanistické ideály a jejich odraz v sociálních vizích raného novověku 1.3.3 Řešení otázek chudoby v díle J. L. Vivese 1.3.4 J. A. Komenský jako inspirace pro sociálně pedagogické myšlení 1.3.5 Sociální a pedagogické představy v epoše střetu náboženství a racionalismu 1.3.6 Kořeny sociální pedagogiky v díle osvíceneckých filozofů a pedagogů 1.3.7 Výchova a péče o druhé v životě a díle J. H. Pestalozziho 2. Vznik sociální pedagogiky jako vědy a její rozvoj v 19. a na počátku 20. století 2.1. Podmínky pro zformování sociální pedagogiky jako vědecké disciplíny 2.2. Praktický proud sociální pedagogiky 2.2.1. Středoevropská tradice praktické sociálně pedagogické činnosti 2.2.2. Anglosaská tradice sociálně pedagogické práce 2.2.3. Příklad italské sociálně pedagogické praxe - don Bosco 2.2.4. Ruská tradice sociálně pedagogické práce 2.3 Teoretický proud sociální pedagogiky 2.3.1 Osobnosti teoretické sociální pedagogiky v Německu 2.3.2 Osobnosti teoretické sociální pedagogiky v Polsku 2.3.3 Osobnosti teoretické sociální pedagogiky na Slovensku 2.3.4 Osobnosti teoretické sociální pedagogiky v českých zemích 3. Současné pojetí sociální pedagogiky jako vědecké disciplíny 3.1. Vymezení pojetí sociální pedagogiky 3.1.1. Pohledy na podstatu sociální pedagogiky 3.1.2. Dimenze sociální pedagogiky 3.2 Vymezení předmětu sociální pedagogiky 3.2.1 Sociální pedagogika v užším a širším pojetí 3.3 Obsahová vymezení sociální pedagogiky 3.3.1 Předmět sociální pedagogiky v historickém pohledu 3.3.2 Současné vymezování předmětu sociální pedagogiky 3.3.3 Aktuální témata sociální pedagogiky 3.3.4 Problematika vymezení profese sociálního pedagoga 4. Výchova, socializace a prostředí v zorném úhlu sociální pedagogiky 4.1. Prostředí a jeho význam při řešení úkolů sociální pedagogiky 4.2. Socializace a výchova jako východiska sociální pedagogiky 4.2.1. Proces socializace v kontextu sociální pedagogiky 4.2.2. Výchova v kontextu sociální pedagogiky 4.2.3. Vztah prostředí a výchovy v sociální pedagogice 5. Výchovná prostředí a sociální pedagogika 5.1. Rodina v zorném úhlu sociální pedagogiky 5.1.1. Rodina a proměny jejích funkcí 5.1.2. Současná rodina a její problémy 5.2 Vrstevnické skupiny a sociálně pedagogická činnost 5.3 Lokální prostředí a jeho role ve výchově člověka 6. Prostředí institucializované výchovy - škola a sociální pedagogika 6.1. Charakter socializačního a výchovného prostředí školy z pohledu sociální pedagogiky 6.1.1. Škola jako významné socializační prostředí 6.1.2. Výchovné a preventivní působení ve škole - prostor pro sociální pedagogiku 6.2 Sociálně patologické jevy a sociální deviace ve školním prostředí 6.2.1 Vymezení problematiky sociálních patologií a deviací 6.3 Projevy sociálních deviací a rizikového chování ve školním prostředí 6.3.1 Závislost na návykových látkách 6.3.2 Problematika tzv. virtuálních drog (počítačové hry a internet, televize, video) 6.3.3 Hazardní a patologické hráčství 6.3.4 Problematika záškoláctví 6.3.5 Agresivita a její projevy ve školní prostředí 6.3.6 Šikana 6.3.7 Vandalismus 6.3.8 Ostatní formy násilného chování u žáků základních či středních škol 6.3.9 Xenofobie, rasismus, intolerance a antisemitismus 6.3.10 Konflikty dětí se zákonem - predelikvence a prekriminalita 6.4 Sociální pedagogika a preventivní programy pro školy 6.4.1 Zapracování témat prevence do vzdělávacího programu škol 6.4.2 Spolupráce sociálního pedagoga při realizaci Minimálního preventivního programu ve škole 6.4.3 Nástroje prevence ve školním prostředí 6.5 Závěrem - problémy realizace školní prevence jako prostoru pro sociální pedagogiku Shrnutí Summary Literatura Rejstřík věcný Rejstřík jmenný Recenze: Kniha Sociální pedagogika je u nás první takto zaměřenou, důkladně propracovanou učebnicí a i v zahraniční literatuře jsou podobným způsobem pojaté texty spíše vzácností. Lze říci, že touto knihou je obor sociální pedagogiky plně konstituován. Je zde podáno jeho vymezení, pečlivě jsou vysledovány vazby na jiné vědní discipliny s nimiž se stýká, v mnohém prostupuje, aniž ztrácí důvodnost svého specifického uplatnění, v praxi stále naléhavěji požadovaného. Podrobně a s pečlivostí jsou rozebrány vztahy mezi sociální pedagogikou, pedagogikou, speciální pedagogikou, sociální psychologií a sociologií. Autor při tom odkazuje na relevantní texty – přehled domácích zdrojů na které odkazuje lze považovat za vyčerpávající. Je odkazována na bezmála 200 titulů. Text je rozdělen do šesti částí. Prvé dvě jsou orientovány historicky. Nejde však o prezentaci překonaných antikvit, ale o prokázání stále znovu a v obměnách se aktualizující významnosti témat, vcházejících v postupně se konstituující sociálně pedagogickou oblast. Zajímavé je připomenutí významných osobností, rozvíjejících předpoklady současné sociální pedagogiky v průběhu 19. století a v počátcích století dvacátého. Třetí část je věnována současnému pojetí. s důrazem na její vědní základy. Zvláště důležitá jsou zde pojednání věnovaná strukturovanému vymezování oboru, jeho aktuálním tématům a charakteristice profese sociálního pedagoga. Čtvrtá část pojednává o výchově a socializaci jedince. Autor zde připomíná socializační bádání realizovaná v rámci sociální psychologie. Dokládá však také přínosnost sociální pedagogiky, přicházející s novým úhlem pohledu na socializační procesy a ozvláštňujícím způsobem akcentující celou řadu problémů s nimiž se zde setkáváme. Pát á část věnuje pozornost výchovným účinkům různých prostředí a možnostem, kompenzovat negativní vlivy, které zde vyvstávají. Autor se podrobně zabývá rodinou – zkoumá její funkce a analyzuje problémy v nichž se nachází rodina současná, s rozporuplnými důsledky pro děti a mládež. Cenný je autorův pohled na vrstevnické vztahy a na širší, lokální prostředí v němž je rodina situována a které skrze ni i mimo ni uplatňuje různorodé vlivy. Nejrozměrnější a také co do dílčích témat nejstrukturovanější je část šestá, věnovaná významu a úkolům sociální pedagogiky vzhledem ke škole. Autor podává přehled široké palety sociálně patologických jevů, s nimiž se ve škole stále častěji setkáváme a které ohrožují její způsobilost plnit jí vlastní funkce. Po vymezení pojmu sociálně patologických jevů a prezentaci jejich projevů přechází autor k tématu preventivních programů ve škole. Význam sociální pedagogiky zde doznává své plné průkaznosti. Autor přesvědčivě dokládá, že tato discipl ina je nezbytná, zaslouží si podporu. Dokazuje také naléhavost vybavit sociální pedagogy důkladnými znalostmi, dovednostmi a kompetencemi. Kniha Mgr.Procházky, PhD. je solidním textem, který staví obor sociální pedagogika na pevné základy. Jeho zpracování svědčí jak o důkladné obeznámenosti autora s relevantními prameny, tak o jeho tvořivé invenci integrovat široké spektrum poznatků získaných v různých vědních disciplinách do nového kontextu, daného sociálně pedagogickou odborností. Text svědčí i o tom, že autor dlouhodobě školí pracovníky v pomáhajících profesích, v nichž zaujímá speciální pedagogika popřední místo.Vydobude si pozitivní ohlas u studentů i praktikujících odborníků. prof.PhDr. Zdeněk Helus, DrSc. Kniha zachovává vědeckou serióznost, ale přitom je psána čtivě, svižně - a nejen odborné veřejnosti - srozumitelně. Textů, které tvoří skutečné přemostění mezi pedagogickou teorií a školskou realitou, není na současném trhu příliš. Objevují se, nejen v sociální pedagogice, texty velmi odborné, analyzující pedagogickou teorii v její "širokospektrosti", na druhé straně existují texty spíše metodického charakteru. Propojení obou rovin bývá spíše výjimkou. Předložená publikace dokáže přitažlivě a zajímavě, s výzvou k dalším hlubším úvahám, reflektovat nejnovější pedagogické poznatky z oblasti sociální pedagogiky. Tematické okruhy ze sociální pedagogiky, které autor v knize řeší, nejsou v současné době u nás ještě dostatečně sledovány a prezentovány - a to jak v rovině teoretické, tak i praktické (výzkumné a aplikačně metodické). Proto lze konstatovat, že patří z hlediska aktuálnosti k zásadní disciplíně věd o výchově, kterou je nezbytné řešit v širších teoretických souvislostech i ve výzkumu. Knihu lze vnímat jako seriózní teoretickou publikaci, která však může sloužit velmi dobře i jako vysokoškolská učebnice. Je určena převážně studentům učitelství a studentům oboru pedagogika v prezenčním i kombinovaném studiu, ale také ostatním pracovníkům ve školství, kteří se potřebují v souvislosti se vstupem do Evropské unie orientovat v současné situaci a v mezinárodních trendech rozvoje sociální pedagogiky. Publikace se tak stává i určitou teoretickou oporou pro implementaci našich, ale i vybraných zahraničních zkušeností do národního vzdělávacího systému. A právě z tohoto kontextu vychází celkový obsah textu i jeho zdařilé didaktické zpracování. prof. PhDr. Alena Vališová, CSc. Katedra věd o výchově FFUP.